Vše, co se děje v těle, ovlivňuje naši psychiku – a naopak. A právě na tomto propojení staví muzikoterapie, obor, který kombinuje hudbu, emoce a léčebné procesy. V dalším dílu speciálního podcastu Nakladatelství Pasparta jsme si povídali s přední českou odbornicí, muzikoterapeutkou, speciální pedagožkou a zakladatelkou Akademie Alternativa PaedDr. Mgr. Marií Beníčkovou, Ph.D., DT. Co byste podle ní o muzikoterapii měli vědět?

Muzikoterapie není jen hudba v pozadí

Muzikoterapie patří mezi umělecké terapie – vedle arteterapie, dramaterapie či tanečně-pohybové terapie. Nejčastější omyl? Lidé si ji pletou s hudební výchovou. „Muzikoterapie je vždy cílený proces. Má jasný terapeutický cíl, strategii a metody, jak k němu dojít. Není to koncert, není to zábava, ale odborná práce s klientem,“ vysvětluje Marie Beníčková.

Podle ní ale bohužel někdy ke zlehčování muzikoterapie přispívají i ti, kdo se jí věnují neodborně: „Pokud pracujeme bez vědeckého základu, bez znalosti psychologie a terapeutických přístupů, pak se z muzikoterapie může snadno stát ezoterika.“

Když hudba komunikuje beze slov

Velkou výhodou muzikoterapie je možnost pracovat i s klienty, kteří nejsou zvyklí mluvit nebo pro které je verbální komunikace obtížná – například s dětmi s poruchou autistického spektra (PAS). „Hudba je mostem. Když dítě s PAS nereaguje na slova, můžeme skrze tóny a rytmy vyvolat emoce a kontakt. A právě ten kontakt je začátek změny,“ vysvětluje Marie Beníčková. 

Hudba ale pomáhá i u dětí s ADHD – zejména při práci s emocemi a sebeuvědoměním. Terapeutka popisuje metodu práce s emočním kontrastem: nejprve se dítě učí rozpoznávat jednu emoci (např. radost), následně zažije její opak (např. smutek). „Tímto způsobem si dítě začíná mapovat samo sebe. A to je klíč k lepší regulaci chování,“ dodává.

Vědecký přístup i osobní příběh

Beníčková je praktická terapeutka i výzkumnice, lektorka a autorka odborných publikací. Muzikoterapii se věnuje více než 30 let. V její cestě se spojuje hluboký vztah k hudbě a potřeba pomáhat druhým. „Už jako malá jsem chtěla, aby nikdo na světě neumřel. Když mi zemřel blízký člověk, začala jsem hledat způsob, jak druhým pomáhat – a nevzdat se přitom hudby,“ vzpomíná.

Postupně vytvořila vlastní autorskou metodu psychosomatické muzikoterapie, která vychází z propojení těla a psychiky. Pracuje s klienty všech věkových kategorií – od dětí se specifickými poruchami učení přes maminky po mateřské až po seniory v závěru života.

Muzikoterapie pomáhá i „zdravým“

„Ne každý musí mít diagnózu, aby z muzikoterapie těžil. Někdy je důležité jen se zastavit a znovu se nadechnout,“ říká terapeutka. Pomáhá třeba ženám, které se po mateřské vrací do práce, nebo lidem, kteří se cítí dlouhodobě vyčerpaní, ztracení, nebo jen potřebují „naladit se zpátky na sebe“.

Ne každý, kdo hraje, je terapeut

Na závěr důležitá rada pro rodiče, kteří pro své dítě muzikoterapii hledají: „Zajímejte se o vzdělání terapeuta. Muzikoterapie není hra na flétnu. Kvalifikovaného odborníka poznáte podle titulu DT (diplomovaný terapeut) – absolvoval tříletý výcvik a má znalosti z psychologie, pedagogiky a terapie,“ upozorňuje Marie Beníčková.