Diskutovat o genderové identitě ve školním prostředí? Pro mnohé pedagogy náročný úkol. Přesto by třída měla být bezpečným a respektujícím místem, kde se každý žák cítí přijatý. Jak takové prostředí vytvořit? A jak otevírat složité otázky, jako je právě genderová identita?
1. Vytvořte bezpečné a inkluzivní prostředí
Zjistěte, aby třída byla místem, kde se žáci nebojí vyjádřit své názory a pocity. Používejte inkluzivní jazyk a respektujte každého žáka jako individuální osobnost. Příkladem může být používání jmen a zájmen, které žáci preferují.
2. Začněte od základních pojmů
Žáci můžou mít různé úrovně povědomí o pojmech jako gender, pohlaví a identita. Je proto užitečné, pokud pedagogové začnou diskusi tím, že vysvětlí rozdíl mezi těmito třemi výrazy. Vysvětlení může být jednoduché, například: „Gender znamená, jak se každý z nás cítí uvnitř – někdo se cítí jako chlapec, někdo jako dívka a někdo jinak.“
Pohlaví × gender × genderová identita
Pohlaví je biologická charakteristika člověka, která se určuje na základě fyzických znaků, jako jsou chromozomy, hormony a reprodukční orgány (například mužské nebo ženské pohlaví).
Gender je sociální a kulturní pojetí rolí, vlastností a chování, které jsou společností přisuzovány mužům a ženám, a může se lišit napříč kulturami i historickými obdobími.
Genderová identita je pak osobní pocit každého jedince. Zahrnuje vnímání svého vlastního pohlaví. Toto vnímání může, ale nemusí odpovídat biologickému pohlaví dotyčného. Může zahrnovat identifikaci jako muž, žena, nebinární osoba nebo jiná identita, která přesahuje tradiční pojetí genderu.
3. Využijte didaktické nástroje a materiály
K diskusi o genderové identitě můžou pedagogové využít příběhy, knihy, videa či další materiály, které jsou citlivě zpracované a vhodné pro různé věkové skupiny. Interaktivní aktivity, jako jsou diskuse ve skupinách, role-play nebo sdílení zážitků, žákům pomůžou lépe pochopit složitá témata.
4. Naslouchejte a buďte otevření otázkám
Ve třídě je klíčové vytvořit atmosféru, kde se žáci nebojí klást otázky a sdílet své pocity. Buďte připraveni reagovat bez předsudků a s respektem. Pokud si nejste jisti odpovědí, přiznejte to a společně s žáky hledejte informace. Ukažte, že jejich otázky jsou důležité a že na nich záleží.
Zkušenosti z terénu
Jak bezpečně zkoumat svou genderovou identitu? Přečtěte si, jak na to jde Jitka Kendíková, ředitelka pražské Základní školy J. Gutha-Jarkovského a stejnojmenného gymnázia.
5. Respektujte soukromí a individuální potřeby
Pokud se některý žák rozhodne nesdílet svou zkušenost s genderovou identitou, respektujte jeho soukromí. Mějte na paměti, že ne každý chce o těchto záležitostech mluvit veřejně nebo před celou třídou. Nabídněte možnost individuálního rozhovoru nebo podpory v prostředí, které si sám vybere.
6. Reagujte na projevy diskriminace či nevhodného chování
Řešte jakékoliv projevy diskriminace, posměchu nebo nevhodného chování vůči žákům, které projevují odlišnou genderovou identitu. Využijte tyto situace jako příležitost k vysvětlení, proč je respekt a přijetí klíčové, pokud chcete vytvářet bezpečné prostředí pro všechny. Zapojit můžete rodiče, školní psychology, externí organizace a další odborníky.
Jak s žáky o genderové identitě (ne)mluvit
„Jaké zájmeno bys chtěl/a, abych používal/a?“
Budete respektovat preferovanou identitu žáka a ukážete ochotu naslouchat.
„Můžeš mi říct víc o tom, jak se cítíš?“
Dáte prostor pro vyjádření vlastních pocitů, aniž byste dotyčného hodnotili.
„Každý má právo prozkoumávat, kdo je, a my tu jsme, abychom tě podpořili.“
Uklidníte a vytvoříte bezpečné prostředí pro sebepoznání.
„Můžeš mi kdykoliv říct, jestli potřebuješ, abych něco udělal/a jinak.“
Nabízíte flexibilitu a podporujete otevřenou komunikaci.
„Pokud máš nějaké otázky nebo obavy, můžeme si o tom promluvit.“
Otevíráte možnost diskuze bez nátlaku.
„V naší třídě respektujeme každého bez ohledu na to, jak se cítí nebo jak se identifikuje.“
Ujišťujete o tom, že ve třídě se respektujete.
„Díky, že ses mi svěřil/a. Vážím si toho, že mi důvěřuješ.“
Uznáváte odvahu žáka sdílet své pocity a zkušenosti.
„Je v pořádku, pokud se teď necítíš připravený/á o tom mluvit.“
Respektujete, že někdy žák nemusí být připravený diskutovat o svých pocitech.
„Jsi si jistý/á, že to není jen přechodná fáze?“
Znevažujete pocity žáka. Žák se může stáhnout a nebude chtít dále mluvit.
„Proč si to myslíš? Není to trochu zvláštní?“
Dáváte najevo nepochopení a soudnost, což žáka může zranit.
„Můžeš si vybrat jen mezi tím, že jsi kluk nebo holka.“
Ignorujete existenci nebinárních a jiných genderových identit.
„Jsem si jistý/á, že se to změní, až budeš starší.“
Předjímáte a popíráte žákovu identitu, což může způsobit pocity nepochopení a odmítnutí.
„Měl/a bys to probrat raději s rodiči, já se tím nechci zabývat.“
Odmítáte zodpovědnost pedagoga za podporu žáka ve školním prostředí.
„Proč nemůžeš být prostě normální?“
Zraňujete a stigmatizujete žáka. Vytváříte atmosféru, ve které se žák cítí nepřijaté.
„Můžeš o tom přestat mluvit před ostatními?“
Signalizujete, že téma je nevhodné, nebo že by se žák měl za svou identitu stydět.
„Tvoje jméno a vzhled mi říkají, že jsi kluk/holka, takže to tak je.“
Ignorujete vnitřní prožívání žáka a jeho právo definovat svou vlastní identitu.
Stáhněte si taháček
Jak s žáky o genderové identitě (ne)mluvit?
Udělejte si ucelený obrázek díky naší publikaci
Všechny podoby sexuality
Dospívání, rodičovství a (homo)sexualita
