Co byste měli vědět o ADHD? Pohled terapeutky

Problematikou ADHD se zabývá v profesním i osobním životě. Poruchu pozornosti s hyperaktivitou má nejen ona sama, ale také její tři děti. Markéta Závěrková je zkušená terapeutka a lektorka, která u nás vydala už několik publikací. V čem se její knihy odlišují? „Chci, aby byly srozumitelné pro každého čtenáře, laika i odborníka. Stavím na příbězích, vyprávění a příkladech z praxe,“ říká autorka. Co byste podle ní o ADHD měli vědět?

knihy

adhd

Pocit selhání je běžný, i když neopodstatněný

„Lidé s ADHD stojí o přijetí, porozumění a ocenění. Jenže v životě se jim ho často dostává pomálu. Pozitivních zkušeností mívají minimum,“ říká terapeutka Markéta Závěrková. Často pak přicházejí krizové momenty – lidé s ADHD mají pocit, že selhávají a že jim okolí vůbec nerozumí. „Myslí si, že jsou prostě divní, ale netuší proč.“ Lidé s ADHD mívají velmi malé sebevědomí. „Dennodenně vynaloží dvakrát větší úsilí než zbytek populace, ale jejich efektivita a výkon zaostává. Vše však lze kompenzovat v terapii.“ Zásadní je podpořit identitu dítěte, rozvíjet silné stránky a dovednosti. „Každé dítě i dospělý v něčem vyniká. Zásadní je však talent odhalit a pracovat s ním,“ dodává terapeutka.

„Lidé s ADHD bývají kreativní, vynikají v uměleckých profesích a hledání nových postupů. Vždyť poruchu pozornosti a hyperaktivitu měla řada známých vědců a objevitelů.“

K ADHD je často přidružená další potíž

ADHD bývá dědičné a téměř vždy se objevuje v kombinaci s dalšími potížemi. Projevy se překrývají. „Je nutné zjistit, co je dominujícím problémem a kdy potíže vznikly. ADHD se často pojí s poruchou autistického spektra nebo mentální retardací, případně traumatem. Aby byla diagnostika i terapie efektivní, měli by se spojit různí odborníci.“ Ideální případ? Když na terapii přijdou i rodinný příslušníci člověka s ADHD, případně pedagogové a další. Můžou se dozvědět, jak k diagnóze přistoupit a jak s dotyčným pracovat.

Jaký je rozdíl mezi ADHD a poruchou pozornosti (dříve ADD)?

První zkratka a diagnóza zahrnuje i hyperaktivitu (H), ve druhém případě jde vyloženě o poruchu pozornosti bez přidružené hyperaktivity. „U lidí, kteří nemají přidruženou hyperaktivitu, bývá těžší rozklíčovat diagnózu, tolik na sebe totiž neupozorňují. ADHD je snadnější objevit už v dětství, děti s hyperaktivitou bývají neposedné, neklidné, stále někde poletují a je jich všude plno. Děti s poruchou pozornosti oproti tomu v předškolním období snadno přehlédnete, bývají nenápadné. O to větší potíže pak můžou mít, když se s jejich potřebami nepracuje. Ve škole mívají problémy a jsou svým způsobem ohroženější,“ říká Markéta Závěrková a upozorňuje, že zkratka ADD se již v odborné praxi nepoužívá.

Diagnóza může být osvobozující

Markéta Závěrková se ve své praxi setkala s lidmi, především staršími, kteří neměli ponětí, proč se jim v životě nedaří. „Došli jsme k závěru, že za jejich obtíže může právě ADHD. Diagnóza pro ně byla velkou úlevou,“ vysvětluje. Konečně věděli, co a proč se děje, a mohli začít pracovat na tom, jak ADHD čelit. „Do mé praxe často přicházejí lidé, kteří mívají deprese, úzkosti, obsedantně kompulzivní poruchu a další projevy. Často se společně dobereme k tomu, že za ně může právě ADHD.“

„Časnost odhalení potíže a podpora dítěte je rozhodující. Čím dříve se s diagnózou pracuje, tím vyšší je šance, že se podaří projevy a důsledky projevů kompenzovat. Zlepšují se také vyhlídky do budoucna – i šance, že dítě zvládne školní vzdělávání a najde pracovní uplatnění.“

ADHD časem nezmizí

Liší se jen projevy pro různá věková období. U ADHD je průvodním jevem hyperaktivita, která bývá výraznější v předškolním a mladším školním období, s věkem může klesat. Nepozornost a schopnost soustředění se však s věkem naopak zhoršuje. „V období dospívání a dospělosti se přidává emoční nestabilita a impulzivita. Hyperaktivita se postupně přesouvá do jemného motorického neklidu. Lidé se zahlcují podněty a informacemi,“ říká terapeutka Markéta Závěrková.

Jak se projevuje ADHD?

Lidé s ADHD mají často potíže s plánováním, organizací, zahajováním a dokončením činnosti. Obtížně se orientují v čase a prostoru, problémy jim může dělat například čtení návodů, jízdních řádů či orientace v mapách. Leckdy nedokážou odhadnout časovou dotaci, kterou je potřeba dát jednotlivým aktivitám. „Někdy se jejich vnímání zdá až nepochopitelné. Zatímco lidé bez této diagnózy ví, že na jisté činnosti potřebují dlouhé hodiny, lidé s ADHD můžou mít pocit, že vše odbaví za pár minut. Mnohdy také prokrastinují a bývá složité je motivovat,“ uvádí Závěrková.

Porucha nepostihuje intelekt

ADHD intelekt nenarušuje. Avšak pokud se s ním nepracuje, děti můžou mít potíže zvládat nároky školních institucí. Proto jejich výkony bývají podprůměrné a může se zdát, že ostatním dětem intelektuálně nestačí. Většinou se však na látku spíš nedokážou soustředit a splnit zadání. „S dětmi by se mělo začít pracovat již před nástupem do školy, kdy se nejlépe učí nápodobou, nemají ještě špatné zkušenosti a nesetkaly se s tolika negativními komentáři. Činnosti, které dětem zadáváte, je dobré přesně časově vymezovat,“ doporučuje terapeutka.

„Lidé s ADHD často nechtějí dělat věci, které je nebaví. Ale u činností, které jsou pro ně naopak atraktivní, dokážou vydržet hodiny.“

Máte diagnózu? Čtyři tipy, jak k ní přistoupit

1. Seznamte se s ADHD

Jak se ADHD projevuje? Čemu budete čelit? Jaká jsou hlavní úskalí? Odpovědi najdete například v odborných publikacích.

2. Najděte své silné stránky

V čem vynikáte? V čem spočívá vaše jedinečnost? Definujte své silné stránky. Následně se na ně soustřeďte při seberozvoji.

3. Zjednodušte si každý den

Používejte speciální pomůcky a prozkoumejte metody, jak s ADHD pracovat. Pomůžou odborníci i literatura.

4. Poznejte své ADHD

Co člověk, to jiné projevy a prožívání. Čím lépe svou diagnózu prozkoumáte, tím lépe se s ní naučíte pracovat.

Markéta Závěrková

psychoterapeutka

Má svou soukromou psychoterapeutickou praxi. Věnuje se práci s dětmi i rodinami, ale také individuální a skupinové supervizi pro účastníky psychoterapeutického výcviku. Je autorkou celé řady publikací, vystupuje na specializovaných konferencích. Věnuje se mimo jiné narativnímu způsobu práce s traumatem a je členkou několika odborných společností.