Na první pohled působí jako obyčejné „patlání“ s moukou, vodou nebo třeba rýží. Ve skutečnosti však senzorické hraní představuje jeden z nejúčinnějších způsobů, jak děti poznávají svět, rozvíjejí řeč, motoriku a sociální dovednosti. Veronika Hořeňovská, lektorka a zakladatelka projektu Senso učení, vysvětluje, že právě takhle vypadá návrat k přirozenému způsobu učení.

Pračlověk si hrál s kamínky a pískem. A my?

„Senzorické hraní je přirozený způsob objevování světa skrze smysly. Není to výmysl dnešní doby, jen jsme tuto běžnou činnost oblékli do modernějšího kabátku, kde se víc myslí na hygienu, bezpečnost a dostupnost,“ říká Veronika Hořeňovská.

Podle ní nemusíte začínat s drahými pomůckami. Naopak – děti si často nejvíc užijí běžné věci: mouku, vodu, těstoviny. „Určitě si vybavíte, jak jste jako malí vařili z bahna, stavěli domečky pro skřítky nebo míchali koláče z písku. Přesně to je senzorické hraní.“

Co se při senzorickém hraní děje v mozku? 🧠

„Senzorická aktivita zapojuje více oblastí mozku současně, vytvářejí se nové neuronové spoje a informace se lépe ukládají,“ vysvětluje Hořeňovská. Díky propojení smyslového vjemu s činností dochází k hlubšímu zapamatování.

Například centrum řeči v mozku sousedí s částmi, které zpracovávají smyslové podněty (například z očí, uší, kůže). „Trénováním těchto oblastí tedy nepřímo trénujeme i jazykové dovednosti.“

S čím si děti můžou hrát? Písek, barvy i sliz 🏖️

Senzorická aktivita může vypadat třeba takhle:

🪙 Hledání mincí v písku: dítě uvolňuje ruku, rozvíjí úchop a trénuje rozlišování tvarů i barev. „Zároveň vnímá kontrast mezi nestálou strukturou písku a pevností mincí,“ dodává Hořeňovská. 

🍞 Malování na toustový chléb: dítě vytváří obrázky potravinářskou barvou a toast se pak zapeče. „Dítě si tak vytvoří pozitivní vazbu na prostředí kuchyně.“ 

🫟 Práce se slizem: trénink trpělivosti, koordinace, a často i seznamování s novým vjemem bez stresu.

Co když dítě odmítá jídlo? I tady může senzorika pomoci 🌭

„Znám to z vlastní zkušenosti – moje dcera byla typický nejedlík. Jídlo pro ni bylo nový, neznámý smyslový podnět, který ji děsil. Okurka může být na dotek slizká a studená, pro dítě nepříjemná,“ říká Hořeňovská.

Senzorické aktivity v kuchyni pomáhají vytvářet pozitivní asociaci. Dítě si na surovinu nejdřív zvykne při hře a časem ji možná i ochutná. „Začněte nenápadně. Třídit okurku a rajče, malovat barvou na toast, hrát si s jídlem – ale bez nátlaku.“

Pomoc pro děti s PAS, ADHD i introvertní děti 

Senzorické aktivity jsou zvlášť užitečné pro děti s neurovývojovými odlišnostmi:

„Mým oblíbeným pomocníkem je maňásek Králík Smyslánek. Je to prostředník, který dokáže prolomit bariéru mezi mnou a dítětem, které se stydí, nebo se mnou nechce mluvit,“ dodává Veronika Hořeňovská.

Jak začít? Dítěti nezáleží na dokonalosti, ale na vaší pozornosti

Veronika Hořeňovská doporučuje, abyste si při přípravě senzorických aktivit kladli čtyři základní otázky – říká jim „čtyři M“:

Pokud se vám nechce přemýšlet takhle do hloubky, stačí si říct: Co chci, aby dítě cítilo? Jak s tím bude pracovat? A co se tím může naučit?

Když to nefunguje? I to se stává

Ne každá aktivita se povede. „Jednou jsem připravila sliz z chia semínek a měli jsme si hrát se stavebnicí Bunchems, kdy k sobě lepíte jednotlivé díly. Ale děti se nechtěly zapojit, protože sliz byl na dotek extrémně nepříjemný,“ vzpomíná zakladatelka Senso učení.

A jak je to s pomůckami?

Začít můžete s tím, co máte doma:

„Teprve když uvidíte, že dítě s materiály dobře pracuje, má smysl pořídit specializované pomůcky. Ale rozhodně nejsou podmínkou,“ říká Hořeňovská.

Závěrem: smysluplný trend s budoucností

„V posledních letech vidím obrovský posun. Senzorické hraní se stává běžnou součástí škol, domácností i terapeutických praxí. A věřím, že z něj nebude jen módní výstřelek, ale že se zařadí mezi standardní didaktické postupy – hlavně v mateřských školách,“ uzavírá Veronika Hořeňovská.