Když se do rodiny narodí dítě se speciálními potřebami, promění to život všech. Sourozenci dětí se speciálními potřebami, takzvané skleněné děti, stojí často v pozadí. Ne proto, že by o ně nikdo nestál, ale protože se jejich potřeby ztrácejí ve víru péče o bratra či sestru. U sourozenců dětí se speciálními potřebami se mnohdy začnou projevovat úzkosti i další potíže. Jak jim předcházet a co byste o skleněných dětech měli vědět?
Kdo jsou skleněné děti?
Skleněné děti mají sourozence, o které je náročné pečovat. Třeba proto, že mají zdravotní handicap, vážnou nemoc nebo například závislostní chování. „Skleněné“ nejsou proto, že by byli křehcí, ale proto, že jsou často „průhlední“ pro okolí. Rodiče i širší rodina logicky věnují velkou část energie dítěti, které potřebuje náročnější péči, a sourozenci mohou zůstat ve stínu.
Přitom také oni často nesou zátěž: vyrovnávají se s náročnými rodinnými situacemi, přebírají zodpovědnost, potlačují vlastní potřeby a pocity, aby „nepřidělávali starosti“.
Jak se skleněné děti můžou cítit
➡️ Nepovšimnuté.
Jejich radosti i trápení mohou zůstat bez větší pozornosti.
➡️ Předčasně dospělé.
Rychle se učí fungovat samostatně, pomáhat doma, řešit situace, které jiné děti neznají.
➡️ Rozpolcené.
Mnohdy mají rády svého sourozence, ale mohou cítit vztek, žárlivost nebo vinu, že si přejí „normální život“.
Tyto emoce jsou přirozené, ale bez podpory mohou vést k pocitům izolace, úzkostem či dlouhodobému stresu.
A na mě nikdo nemá čas
Jak se cítí a jak to vidí sourozenci lidí (nejen) s autismem
Proč o skleněných dětech mluvit
Odborníci upozorňují, že skleněné děti jsou ohrožené emočně i psychicky. Pomoc přitom může být relativně jednoduchá:
Jak pomoci?
🩵 Vyslechnout je.
A dát jim prostor sdílet své pocity bez hodnocení.
🩵 Dopřát jim pozornost.
I malé rituály (společná snídaně, večerní čtení) mají velký význam.
🩵 Zajistit podporu.
Terapeutické skupiny pro sourozence, rozhovory s psychologem nebo peer programy.
Doporučení na film: Ta druhá 🎬
Pokud chcete vidět téma skleněných dětí zblízka a s velkou citlivostí, doporučujeme dokumentární film Ta druhá režisérky Marie-Magdaleny Kochové. Snímek sleduje osmnáctiletou Johanu, která se kromě běžných středoškolských starostí denně podílí na péči o svou mladší sestru s postižením. Film byl oceněn na festivalech v Karlových Varech i Jihlavě a v českých kinech měl premiéru 20. března 2025.
Zjistěte víc na webu www.tadruha.cz
Co můžeme změnit
V posledních letech roste povědomí o potřebách skleněných dětí. Do popředí se dostávají terapeutické přístupy, které se zaměřují na celou rodinu, nikoli jen na „viditelný problém“. Školy, neziskové organizace i terapeuti začínají nabízet cílené programy pro sourozence.
Základním krokem je pojmenování reality skleněných dětí – dát jim vědět, že jejich zkušenost je legitimní, že nejsou sami a že i jejich pocity mají právo na prostor.
3 otázky pro speciální pedagožku Lenku Bittmannovou 💡
1️⃣ Jaké jsou nejčastější signály, že se skleněné dítě cítí přehlížené nebo pod tlakem?
Až do období dospívání bohužel často žádné viditelné signály nejsou. Zvláště u dětí, které v rodině se sourozencem náročným na péči vyrůstají od narození. Nejčastěji se na nás obrací rodiče dospívajících dětí, které už dokážou o svých těžkostech mluvit, nebo u nich dochází k celkovému zhoršení psychického stavu. Přichází projevy úzkosti, deprese, poruchy spánku, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy a další.
—
2️⃣ Jak mohou rodiče v běžném provozu rodiny vyvažovat potřeby dítěte se speciálními potřebami a jeho sourozenců?
Základem je zajistit sourozencům soukromí, nakolik to podmínky dovolí. Ideální je samozřejmě vlastní pokoj, ale pokud to není možné, zkuste pokoj oddělit alespoň závěsem nebo paravánem. Mnoho skleněných dětí postrádá dostatek vlastního prostoru, který je jen pro ně. Osvědčuje se také dělit svůj čas mezi děti. Být s nimi kvalitně o samotě, netlačit tolik na to, že je třeba veškerý volný čas trávit společně, budovat sourozenecké vztahy. Důležitá je pravidelnost. Můžete se například domluvit, že jednou za 14 dní v pondělí půjdete s dítětem sami do kavárny, do kina, na procházku. A péči o sourozence s náročnou péčí zajistí tatínek, někdo další z rodiny či osobní asistent. Doporučuji také zajistit terapeutickou péči, a to i preventivně, a využívat dostupné sociální služby, jako jsou osobní asistence nebo odlehčovací služba.
—
3️⃣ Existují osvědčené aktivity nebo techniky, které skleněným dětem pomáhají otevřeně mluvit o svých pocitech?
Univerzálně platná doporučení asi neexistují, protože každé skleněné dítě, dospívající či dospělý je zkrátka jiný. Má jiné potřeby a přání, jiná očekávání, ale i frustrační toleranci. Mně se osvědčuje dát dětem dostatek prostoru, aby mohly mluvit o tom, o čem chtějí, netlačit na sourozenecká a obecně rodinná témata za každou cenu. Někomu trvá i pět šest setkání, než o situaci skutečně chce mluvit. V terapii vycházím ze systemiky, kterou jsem studovala. Převážně z cirkulárních a srovnávacích otázek, externalizace a techniky psaní dopisů, u mladších dětí pracuji se Strachojedlíky, kdy si zapisují své strachy a obavy a dávají je sníst plyšové příšerce.
Lenka Bittmannová
terapeutka a speciální pedagožka
Terapeutka a speciální pedagožka v Národním ústavu pro autismus (NAUTIS), od roku 2014 působí jako speciální pedagog a zástupkyně ředitelky v SPC NAUTIS.
Jak pracovat s dětmi s autismem?
Prohlédněte si odborné publikace
s praktickými tipy
