Děti dnes přebírají módní internetové výrazy, vyžívají se v šifrovaných slovech jako sigma nebo skibidi, kterým často ani samy pořádně nerozumí. Trendy výrazy se objevují i mizí rychlostí světla. Klára Smolíková napsala knihu, která dětem ukazuje, co všechno pomocí jazyka dokážeme vyjádřit – a že je tenhle svět možná pestřejší a zábavnější, než si myslíme.

Publikace Co je šeptem, to je čertem dokazuje, že frazémy nejsou „látka k přijímačkám“, ale dobrodružství – plné humoru, příběhů a drobných jazykových objevů. A tak zatímco čertice Kazi a popleta Ignác dětem šeptají do ucha hravá spojení, Klára Smolíková připomíná: bohatá slovní zásoba není zbytečnost, ale předpoklad k porozumění světu.

Proč novou knížkou Kláry Smolíkové provádí právě čerti? „Moje první knížka v Paspartě byla Nechytej mě za slovo. Provází jí čertice Dorka. Za sedm let jsem ke knize vedla spoustu doprovodných workshopů, při kterých jsme si s dětmi představovali všelijaká čertovská rčení. A holky i kluky, kteří je měli třeba doplnit, to pokaždé neskutečně bavilo. Ukázalo se, že čerti jsou nejen zábavný, ale i nesmírně užitečný jazykový motiv. V češtině existuje překvapivě mnoho ustálených spojení, která se kolem nich točí. 

Podle Kláry Smolíkové mají čeští čerti jednu velkou výhodu: nejsou jednoznačně zlí. Bývají „trochu popletení“, což otevírá prostor pro humor, zveličování a jazykové hry. „Když chcete do jazyka dostat emoci, zesílení, trochu peprnosti, ale nechcete sklouznout k vulgarismu, tak se čert, peklo, belzebub nebo rarášek výborně hodí,“ říká.

Proč by děti měly znát rčení, přirovnání a pořekadla?

Klára Smolíková vnímá jazyk jako živý organismus. Plný historie, významů a skrytých příběhů. „Každý jazyk je unikátní systém, kterým popisujeme svět. Ustálená spojení doplňují mezery ve slovní zásobě nebo větě dodají šmrnc. Literatura je jich plná. Neřekneme třeba jen ‚mám tě dost‘, ale obrazněji ‚tebe mi byl čert dlužen‘,“ vysvětluje. Děti se díky frazémům zkrátka učí chápat, jak jazyk i svět funguje. Rozvíjejí si představivost, uvědomí si, že slova mají historii, smysl i hravost.

Seznamování s frazémy není návratem k překonaným archaismům. Jazyk stárne rafinovaně. Mnohá příjmení nebo názvy ulic se dodnes odkazují k už zapomenutým řemeslům. Kolik mezi námi ještě je koželuhů, caletníků nebo prášků? Klára Smolíková přidává i osobní příklad: „Jmenuji se Smolíková. Říkáme ‚máš smolíka‘, ale málokdo už tuší, odkud se to rčení vzalo. A i dnešní děti ‚válí sudy‘, aniž by věděly, že bednáři museli sudy vysmolit. Proto je kutáleli, aby se smůla uvnitř rovnoměrně rozlila a utěsnila škvíry.“

Děti dnes mluví málo. A pak nerozumí světu

Klára Smolíková si všímá i dalšího fenoménu: úbytku přirozené komunikace v rodinách. „Jsou rodiny, kde se mluví bohatou češtinou, a rodiny, kde se nemluví skoro vůbec. A to je obrovský rozdíl. Dítě s nízkou slovní zásobou méně rozumí světu. „Je to začarovaný kruh. Děti knihy nebaví, protože nerozumějí mnoha slovům, která se v textech objevují. Nemůžeme pak od literatury očekávat, že jim zázračně rozšíří slovní zásobu, když ke čtení přistupují s nechutí. Pokud chceme děti přivést k radosti ze čtení, musíme nejdřív dostatečně sytit jejich slovní zásobu, včetně seznamování s frazémy.“

Klára Smolíková pravidelně jezdí na besedy do škol a knihoven. A dobře vidí rozdíly mezi dětmi: „Někdy exceluje dítě, které tráví hodně času s babičkou a dědečkem – ti jim předávají frazémy a rozšiřují jejich jazykové dovednosti. Trousí věty jako „sbal si saky paky“, „nestůj tu jako solný sloup“ nebo „s chutí do toho a půl je hotovo“. Jinde zase vidíte, že děti doma téměř nekomunikují, a pak jsou nejisté.“ I proto staví své publikace na pestré paletě aktivit a obtížnosti – aby se v nich našel každý.

Co je šeptem, to je čertem: Jak kniha funguje

Velkou roli hraje humor a výtvarné pojetí. „Poprosila jsem ilustrátorku Ilonu Komárkovou, aby hlavní čertice Kazi vypadala trochu jako Wednesday, hrdinka oblíbeného seriálu – taková ‚sigma‘ holka, co to má na háku. Děti tyto odkazy milují. Ale vždycky se snažím trendy využít tak, aby se děti zastavily a uvědomily si, co slovo doopravdy znamená. Skibidi, aura, sigma… je důležité si významy ukotvit.“

Jak s publikací pracovat: příklad aktivity

Jedna z nejúspěšnějších aktivit pracuje s…nosem. Klára Smolíková se směje: „Dáte dětem několik čertů. Jeden ohrnuje nos, další vodí někoho za nos, jiný závidí nos mezi očima… A děti musí nosy nakreslit a hlavně odhadnout, co frazém znamená.“ Proč to tak dobře funguje? „Kreslení pomáhá dětem fixovat význam spojení. A pro výtvarně založené děti je to úplný ráj. Baví je, že mohou vytvořit vlastní verzi rčení. Baví je, že mohou ustálené spojení převést do obrázku. Ten, kdo „nosí nos nahoru“, bude mít nos, který opravdu směřuje vzhůru. Kdo „strká nos do všeho“, dostane pořádně dlouhý všetečný nos, a podobně.“

Práce s jedním pracovním listem zabere asi 10–15 minut. „Některé školy je využívají i na rychlé procvičení. Když se cvičení orientuje na konkrétní frazém, zpravidla se vejdete do deseti minut.“