Mezi odborníky se někdy mluví o tom, že dyslexie, potažmo specifické poruchy učení obecně, může být pro člověka dar „vidět věci jinak“. Povídejte o tom někomu, kdo se denně učí, dokončuje práci ze školy ještě doma po škole, nebo rodičům, kteří věnují svému dítěti tolik času, ale přesto jeho výkony ve škole neodpovídají vynaloženému úsilí.

Dyslexie jako samostatný člen rodiny

Pracovní kniha/sešit Mise dyslexie ukazuje dětem i rodičům jasně a přehledně to, co činí dětem či dospívajícím obtíže, a hned také přináší návrhy řešení. Především ale nabízí prostor k promyšlení toho, co děti samy vnímají jako potřebné, a na druhé straně k nahlédnutí toho, v čem jsou opravdu dobré.

Každý z nás, kdo pracujeme s dětmi se specifickými poruchami učení, ví, že jsou dny, kdy to opravdu nejde, ale i dny opačné, kdy je vše sluncem zalité. Když to opravdu nejde, máme všichni chuť všeho nechat, na všechno zapomenout, někam před tím utéct. Autoři publikace s mírnou nadsázkou zmiňují, že dyslexie někdy bývá dalším samostatným členem rodiny. Jenže čím častěji se na to obtížné takto „vykašleme“, tím více můžeme přispívat ke snižování sebevědomí a sebedůvěry dítěte, tím snadněji si může říct, že je prostě hloupé a začít ztrácet naději a víru ve své schopnosti. Leckdy přitom stačí drobná organizační změna, aby mělo dítě šanci uspět, ukázat své schopnosti – když dítěti dokážeme přizpůsobit úkol tak, jak to potřebuje ono samo, najednou vidíme velké věci, znalosti, dovednosti. Samozřejmě je velmi důležité si těchto drobných změn vedoucích k úspěchu dítěte všímat, mapovat je, mít je na paměti. Jen tak potom můžeme nastavovat podmínky, které jsou pro dítě zvládnutelné. Aby mohlo ukázat, že se něco naučilo, že je v něčem dobré.

Superhrdinové a pan D.

Ačkoliv je pracovní sešit překladem, čtenáře již po několika stránkách zaujme, nakolik se popisované shoduje s prostředím českého vzdělávání (a s obtížemi, které mohou děti potkat). Publikace je zpracována přehledně a graficky velmi zajímavě. Její využití si velmi snadno dokážu představit už od 2. třídy, a to nejen ve školách při práci s celou třídou nebo při individuální práci s dětmi, ale i v rodinách, tedy v prostředí, které je pro mnoho dětí zažívajících školní obtíže bezpečné.

Sešitem provází tři hrdinové, kteří ztvárňují tři vlastnosti nebo schopnosti, kvůli nimž zažívají děti s dyslexií nepříjemnosti, ale díky nimž jsou také v něčem dobré nebo výjimečné. Tito hrdinové čtenáře povzbuzují k zamyšlení, zda se ho nějaké obtíže týkají, zda takové obtíže zažívá, a navrhují pak možnosti, jak překonat a zkrotit potíže, které jsou v knize symbolizovány podlým panákem s ošklivým, dlouhým, obtížně vyslovitelným a zapamatovatelným jménem – zkrátka panem D. Rodičům, učitelům, speciálním pedagogům, psychologům, tedy celému pedagogickému a podpůrnému aparátu našeho školství, poskytuje kniha přehlednou strukturu témat a oblastí, o kterých je možné s dětmi mluvit, které lze rozvíjet, kde je možné hledat silné stránky dětí a schopnosti, které se pak dají využít ve prospěch dítěte samého, ale také skupiny, do níž je zapojeno.

Trojlístek obtíží, ale i příležitostí

V anglosaském světě je pojem dyslexie užíván pro celý trojlístek obtíží spojených se čtením a psaním a takto je pojímán i v této publikaci. Dyslexie dozajista může způsobovat obtíže při učení, v porozumění druhým, organizaci věcí, činností i času, zároveň ale může přinést dětem i dospělým zajímavé neotřelé nápady, náměty pro rozvoj, pro další práci i společné diskuse. Ne nadarmo jsou lidé s dyslexií cennými účastníky skupin, ať už přátelských, nebo pracovních. Byla bych velmi ráda, aby toto bylo zřejmé i rodinám, dětem a pedagogům a aby s tímto pohledem ke všem dětem se specifickými poruchami učení přistupovali. Pomocnou ruku nabízí tato povzbuzující publikace. Moc se těším, že z ní budete mít při práci s žáky či vlastními dětmi stejný užitek jako já. Přeji vám hodně radosti, objevů a nadšení při hledání superschopností hrdiny v každém z nás.