Jak děti podpořit, aby mohly bezpečně prozkoumat a vyjádřit svou identitu? A jak postupovat, když žák prochází tranzicí? Zjistěte, jak se na problematiku dívá Jitka Kendíková, ředitelka pražské Základní školy J. Gutha-Jarkovského a stejnojmenného gymnázia.

Zdroj úvodní fotografie: https://festival.praguepride.com/pride-parade-2024/

Děti dnes řeší věci související s identitou víc než předchozí generace

Mladá generace dnes přemýšlí víc do hloubky a jejím pohnutkám může být složité porozumět. „I já sama nechápala některé myšlenky svých žáků, ale i synů. Děti si dnes mnohdy přijdou ohrožené věcmi, které my dospělí nevnímáme jako problém,“ popisuje Jitka Kendíková. Jak s dětmi diskutovat a lépe vycházet? Zásadní je otevřenost. „Snažím se načítat krásnou literaturu, považovanou za výpověď o současné generaci. Do témat musím proniknout a připustit si, že dnešní děti dnes mají jiné starosti než předchozí generace,“ doplňuje ředitelka.

Čím víc případů tranzice, tím větší pochopení

„Zatím jsme ve škole neměli nebinární dítě, ale transgender osoby řešíme vcelku pravidelně,“ říká Jitka Kendíková. Čím víc případů se ve škole objevuje, tím lépe lidé problematiku vnímají. „Když se však objevil první případ, kdy se chlapec chtěl stát dívkou, byl to blesk z čistého nebe, situaci nikdo nečekal. Ale myslím, že s respektem vyřešíte všechno. Naše škola má výhodu, že je obecně více inkluzivně nastavená a lidé u nás vnímají odlišnosti celkem dobře.“

Základní škola J. Gutha Jarkovského i stejnojmenné gymnázium zaměstnává školní psychology, kteří s dětmi o genderové identitě mluví a dále s nimi pracují. „Chceme vytvořit prostředí, ve kterém mají důvěru děti i dospělí.“

Kolektiv může změnu genderové identity obtížně přijímat

Tranzice spolužáka nebo spolužačky bývá těžká i pro kolektiv, který se změnou mnohdy neumí naložit. Velkým překvapením bylo pro Jitku Kendíkovou zjištění, že změny genderové identity mnohdy lépe přijímají vyučující než děti ve třídě. „Když byl jeden chlapec uprostřed tranzice na dívku, největší problém s tím měli kluci-spolužáci. Trvalo jim, než si na situaci zvykli. Byli paradoxně konzervativnější než dospělí. Zahájili jsme proto program se školní psycholožkou a zavedli workshopový týden, kam zveme různé lektory a mluvčí, včetně trans lidí. Popisují své zkušenosti, a když tohle téma studenty zajímá, můžou se na workshop dobrovolně přihlásit a zúčastnit se,“ popisuje ředitelka.

Škola téma identity a genderu zároveň zařadila do školních osnov. „Když je kolektiv dobrý, děti spolužákovi, který právě prochází tranzicí, velmi pomáhají,“ doplňuje Jitka Kendíková. A jak žáky podporuje ona sama? „Nedávno prošel tranzicí jeden chlapec, teď je z něj dívka. Když jde po chodbě a má sukni, řeknu jí, jak jí to sluší. Další žák prochází podobným procesem a rád se maluje ve stylu kapely Kiss. A tak mu make-up ráda pochválím. Žáka, který mění genderovou identitu, se zároveň vždy zeptáme, jakým jménem a rodem ho máme oslovovat.“

Otevřené prostředí patří k dnešnímu světu

Podle Jitky Kendíkové bychom se tolik neměli zabývat tím, zdali se nám přemýšlení dnešních dětí líbí, nebo ne. „Musíme ho prostě přijmout a pracovat s ním, stejně jako pracujeme třeba s dětmi, které mají speciální vzdělávací potřeby. Baví mě, když vidím, že se dítě díky naší podpoře najednou cítí lépe a změna je viditelná. Pak vím, že náš otevřený a podporující přístup dává smysl.“

Komunikaci se školou a rodiči nastavte individuálně

Někdy chce dítě ostatním ve třídě i učitelům říct samo, že prochází tranzicí, a vše zvládnout bez větších zásahů okolí. „Jindy potřebuje pomoc dospělého a my mu ji nabídneme. Naši poradenští pracovníci či pedagogové můžou být třeba u toho, když dítě poprvé říká rodičům, jak se ve svém těle cítí,“ říká Jitka Kendíková. Jindy kolektiv informuje ona sama z pozice ředitelky. „Děti jsou různě silné a různě citlivé vůči situaci. Řešíme s nimi i to, jak změny komunikovat dětem z vedlejších tříd.“ Dokonce už má zkušenost i s rodinou, kdy tranzicí prošel jeden z rodičů. „Měli dva syny, oba u nás na škole. Zejména jeden z nich špatně snášel, že se z otce stává druhá matka. Nabídli jsme mu veškerou možnou podporu, aby se dokázal se situací vyrovnat.“

Pokud chcete dnešní generaci porozumět, obklopujte se mladými lidmi

Současná generace má menší ostych mluvit o emocích. A pokud jí chceme porozumět co nejlépe, měli bychom s ní být v hlubším kontaktu. „Mladými lidmi se obklopuju stále víc, přijdou mi v mnoha ohledech inspirativní a akční. Když se jim dá prostor, dovedou všechno,“ vypráví Jitka Kendíková a doplňuje příběh, který podle ní ukazuje, jak silné dokážou dnešní děti být: „Nedávno nám zemřela paní učitelka a děti se zachovaly skvěle. Nebály se pustit emoce a říct si o podporu. Zesnulá paní učitelka vedla pěvecký sbor a dva týdny po pohřbu byla premiéra muzikálu, který s dětmi nazkoušela. Děti dokázaly vystoupit a představení odehrály. Bylo to hrozně silné.“ Ve škole na počest pedagožky zřídili i pietní místo a ředitelka pozvala bývalého žáka, který dnes působí jako kněz, aby vše symbolicky uzavřel. „Děti za mnou chodily a děkovaly za symbolické rozloučení. Nedovedly si představit, že pietní místo zmizí bez nějakého závěru.“ I takové momenty ukazují vysokou míru empatie a citlivosti, kterou dnešní děti mají.

Pokud chceme naplno rozvinout potenciál dnešních dětí, dejte jim důvěru. Dokážou pak projevit svou kreativitu, citlivost, ale mnohdy i odvahu a nezlomnost. „Když cítím, že to dítě potřebuje, klidně se s ním obejmu. Učitelé mnohdy hodně řeší, co se má, a co se nemá. Často je to zbytečné, s dětmi se v mnoha ohledech můžete emočně navázat. Některé to opravdu potřebují. Pořád jsem ředitelka a učitelka, ale určité věci, pocity sdílet můžeme,“ uzavírá Jitka Kendíková.