Co se stane, když se profesní znalost střetne s osobní zkušeností? Magda Olšinská, speciální pedagožka a zakladatelka projektu Vlastním tempem, ví, jaké to je. Když její syn ve čtyřech letech mluvil nesrozumitelnou „vlastní řečí“ a první srozumitelné věty přišly až po šestém roce, čelila nejen odborným otázkám, ale i těžkým emocím. Ve Speciálním podcastu Nakladatelství Pasparta otevřeně popsala, jak rodiče zvládají diagnózu dítěte, proč může být vyslovení diagnózy úlevou a jak se vyhnout vyhoření.

Když slova nepřicházejí

Na první pohled bylo s dítětem Magdy Olšinské vše v pořádku. „Synův raný vývoj byl v normě. Až ve dvou letech, kdy jiné děti už běžně mluvily, on neřekl téměř nic,“ vzpomíná. Ve třech letech začali docházet ke klinické logopedce. Naděje, že se řeč brzy rozvine, se ale nenaplnila.

Ve čtyřech letech dítě sice začalo mluvit, ale nesrozumitelnou řečí, která neměla s češtinou nic společného. „Nebyla to špatná výslovnost, byla to úplně jiná řeč,“ popisuje Magda. První plnohodnotné věty přišly až o dva a půl roku později.

Rady, které nepomáhají

Když okolí vidělo, že dítě nemluví, začalo rozdávat rady: víc čtěte, víc zpívejte, víc mluvte. „Bylo v tom znepokojení, jako by někdo naznačoval, že nedělám dost,“ říká Magda Olšinská. „Byla jsem speciální pedagožka, a přesto jsem čelila otázkám, jestli neděláme chybu.“

Dvě slova, která vše změnila

Ve čtyřech letech zazněla poprvé diagnóza: vývojová dysfázie. „Byl to šok a zároveň startovní výstřel. Najednou bylo jasné, že tohle je naše cesta. Že musíme napnout všechny síly,“ vzpomíná speciální pedagožka. O rok později diagnózu potvrdila psycholožka.

Přesto chyběla zásadní věc – informace. „Před pěti lety nebyly dostupné v češtině ucelené materiály. Chyběla mapa, průvodce, který by rodičům řekl: tohle vás čeká, tohle je dobré řešit včas,“ vysvětluje Magda.

Přijetí: těžší, než čekala

Magda Olšinská přiznává, že největší bitvu nesvedla se systémem, ale sama se sebou. „Myslela jsem si, že až začne mluvit, uleví se mi. Ale nakonec to šlo obráceně. Nejdřív jsem musela přijmout, že mám speciální dítě, a teprve pak přišla úleva.“

Když syn oslavil šesté narozeniny a stále mluvil jen v krátkých spojeních, už to brala jinak. „Věděla jsem, že se domluvíme, a že nám může být dobře i tak. To přijetí mi dalo klid.“

Fáze, kterými rodiče procházejí

Podle Magdy Olšinské rodiče obvykle projdou sérií emocí: šokem, popřením, snahou vše dohnat, ale i úlevou, když se potvrdí, že problémy nejsou vinou špatné výchovy.

„Velmi často přichází období, kdy rodič dělá maximum, aby dítěti pomohl, a hrozí, že vyčerpá všechny síly. Ta situace není sprint. Je to maraton.“

Vyhoření hrozí i v rodině

Magda Olšinská sama zažila psychosomatické potíže. „Když měl syn pět let a já pořád doufala, že řeč dožene, přišly krizové situace. Byla jsem unavená, podrážděná a začalo mi chybět pochopení.“

Pomohlo jí zavést rutiny péče o sebe: spánek, jógu, sport i psychoterapii. „Je to jako s kyslíkovou maskou v letadle. Musíte ji nasadit nejdřív sobě, jinak dítěti nepomůžete.“

Podpora odborníků i rodiny

Rodiče často narazí na necitlivý přístup. „Stává se, že diagnózu dostanete napsanou ve zprávě bez vysvětlení, nebo že vám lékař předpoví černý scénář. To rodiči nepomůže. Potřebuje jasné informace a povzbuzení, že s podporou to společně zvládnou, “ zdůrazňuje,“ zdůrazňuje.

Důležitá je i širší rodina – přijetí diagnózy bývá pro prarodiče nebo příbuzné někdy stejně těžké. „Dobře míněné rady mohou být pro rodiče spíš zraňující. Maminky se pak cítí zpochybňované.“

Jak vybírat školku a školu

Zásadním faktorem při výběru mateřské školy byl pro Magdu Olšinskou malý počet dětí a dostupnost. „Nakonec jsme zvolili speciální mateřskou školu, i když jsem měla strach, že to bude málo. Ale individuální přístup učitelek vše vyvážil. Kamarády jsme našli na hřišti.“

Později se rozhodli pro logopedickou základní školu. „Neexistuje jediná správná cesta. Je třeba hledat variantu, která vyhovuje dítěti i rodině.“

Projekt Vlastním tempem

Z vlastních zkušeností vytvořila Magda Olšinská projekt Vlastním tempem. Nabízí webináře, kurzy i inspiraci na sociálních sítích. „Vysvětluji, jak najít rovnováhu – dítě nesmí být zanedbané, ale ani přetížené. Láska a pozornost jsou stejně důležité jako terapie.“

Naděje do budoucna

Syn dnes chodí do první třídy. „Má potíže se čtením a výslovností, ale nemá psychický blok. Díky tomu, že jsem mu byla roky překladatelkou, má chuť mluvit a sdílet. To je pro mě největší úspěch,“ říká.

Poselství pro rodiče

„Když dostanete čerstvou diagnózu, neskákejte do všeho najednou. Najděte si podporu, dělejte malé kroky a nezapomínejte na sebe. I malá radost nebo chvíle odpočinku jsou investicí do celé rodiny,“ povzbuzuje Magda Olšinská.