Vývojová dysfázie ovlivňuje schopnost dítěte vyjadřovat se a porozumět řeči. Má dopad ale také na jeho školní začátky, vztahy s vrstevníky a celkový vývoj. V rozhovoru pro Speciální podcast Nakladatelství Pasparta se tématu věnuje klinická logopedka Mgr. Eva Kolesová – poznejte její praktické zkušenosti s dětmi školního věku i dospívajícími.

Přechod do školy: Na co si dát pozor?

Děti s vývojovou dysfázií často nastupují do školy s určitým zpožděním v oblastech, které jsou pro úspěšný start zásadní – řeč, porozumění, grafomotorika, pozornost i sociální zralost.

„Celá řada dětí s vývojovou dysfázií má problémy jazykového typu – začínají mluvit později, jejich řeč je obtížně srozumitelná, dělají gramatické chyby, tápou v čase a prostoru,“ vysvětluje Eva Kolesová.

Zvláštní pozornost je potřeba věnovat také tomu, co často bývá přehlíženo – emočně-sociální vyzrálosti. Dítě může být kognitivně schopné zvládnout první třídu, ale pokud je v této oblasti nevyzrálé, hrozí zátěž a frustrace.

Podpůrná opatření a vývoj specifických poruch učení 🧠

Ve školním prostředí se vývojová dysfázie často „překlopí“ do podoby specifických poruch učení – například dyslexie, dysgrafie nebo dysortografie. Proto bývají děti doporučovány do pedagogicko-psychologických poraden, kde jim mohou být nastavena podpůrná opatření.

„Když bychom vedle sebe postavili deset dětí s vývojovou dysfázií, každé bude jiné. Ta porucha nemizí – jen se proměňuje. A v určité fázi se projeví jako obtíže při čtení, psaní nebo porozumění,“ dodává Eva Kolesová.

Role asistenta pedagoga: každodenní opora

Důležitým článkem v podpoře dítěte může být asistent pedagoga. Podle Evy Kolesové je však zásadní, aby měl o vývojové dysfázii alespoň základní znalosti – a hlavně dobře poznal konkrétní dítě.

„Měl by vědět, jaké má dítě povahové rysy, co má rádo, co ho rozhodí. A být v kontaktu s rodinou – rodič často nejlépe ví, co na dítě funguje, jak ho povzbudit a motivovat,” popisuje odbornice.

Dobrá spolupráce mezi rodičem, učitelem a asistentem může dítěti výrazně usnadnit každodenní školní fungování.

Co zažívají starší děti s vývojovou dysfázií

S přibývajícím věkem si děti stále více uvědomují vlastní obtíže – v řeči, psaní, čtení i v porozumění. Často je frustruje, že musejí vynakládat mnohem víc energie než ostatní, aby zvládly stejné učivo.

„Ty děti si začínají uvědomovat, že mají problém. Někdy se jim děti smějí, nerozumí jim, ptají se, co říkaly. A ony ztrácejí sebevědomí. Někdy se stávají terčem posměchu nebo šikany,“ upozorňuje Eva Kolesová.

V tu chvíli je zásadní, aby škola dokázala situaci včas podchytit. Dítě potřebuje podporu nejen od učitele, ale i od školního psychologa, speciálního pedagoga a v neposlední řadě – od rodiny.

Najít silnou stránku a podpořit ji 💪🏻

Nejdůležitější je, aby se dítě necítilo „jen jako problém“. Potřebuje zažít úspěch, objevit své silné stránky a být v nich podporováno.

„Děti s vývojovou dysfázií mají často skryté talenty. Měla jsem chlapce s velmi narušeným porozuměním, ale obrovským uměleckým nadáním. Dnes se věnuje výtvarné tvorbě. Jiný měl mimořádný sportovní talent. To je potřeba podpořit,“ uvádí příklady Eva Kolesová.

Jaké mají tyto děti šance na vzdělání? 🎓

Možnosti jsou pestré – od učňovských oborů až po maturitní a vysokoškolské studium. Vše záleží na konkrétních schopnostech a motivaci dítěte. „Znám několik dětí s vývojovou dysfázií, které dnes studují vysokou školu. Je to pro ně ohromná dřina, ale mají ambice, vůli a pracují na sobě. A to je obdivuhodné,“ říká Eva Kolesová.

Rozhodování o vzdělávací dráze by mělo být v rukou rodiny ve spolupráci se školou – ideálně za pomoci výchovného poradce, kariérního poradce nebo pedagogicko-psychologické poradny.

Má smysl na řeči pracovat i v dospělosti?

Podle Evy Kolesové určitě ano. Pokud člověk cítí, že mu jeho jazykové potíže komplikují život, je vhodné obrátit se na odborníka. „Rozvoj řeči nekončí dětstvím. I dospělý se může zlepšovat – a když cítí, že potřebuje pomoc, měl by ji vyhledat.“