Dětem dávám rovné příležitosti, ať mají diagnózu, nebo ne 

Parťák, ale taky autorita a nepostradatelný průvodce vzděláváním. Asistent pedagoga (AP) může hrát v životě školáka zásadní roli a pomoct mu překonat obtíže spojené s učením. Jak vše správně nastavit doma i ve škole? Přinášíme pohled Jitky Kendíkové, ředitelky pražské Základní školy Jiřího Gutha-Jarkovského a stejnojmenného gymnázia.

🎙️ V září se děti se svými asistenty mnohdy setkávají vůbec poprvé. Jak je na situaci připravit?

👩🏻‍🦰 S přípravami je vhodné začít už na konci roku předchozího, pokud je to možné. V případě, že jde dítě do první třídy, doporučuji zorganizovat schůzku mezi rodiči, dítětem, pracovníkem školního poradenského pracoviště a vybraným AP ještě před nástupem do školy, případně vše vyřešit s přípravném týdnu tak, aby k prvnímu setkání nedošlo až první školní den. Všechny strany by měly být nachystané. Také AP se musí dozvědět informace o dítěti, vidět ho, pracovat s ním, navázat kontakt. Pedagog se může ozvat i mateřské škole, kam dítě chodilo, zjistit si informace a spojit se s poradenskými pracovníky ŠPZ, kteří mu poskytují péči. Škola také před nástupem nového žáka se speciálními vzdělávacími potřebami musí vyřešit spoustu administrativy, připravit si pomůcky a další věci. 

🎙️ Potřebuje přípravu i zbytek třídy, aby děti věděly, proč je ve třídě asistent?

👩🏻‍🦰 Rozhodně. Na začátku roku by měl učitel říct: já jsem váš třídní a tady je náš asistent, který je ve třídě se mnou, a když budete něco potřebovat, obraťte se na něj. Pedagog by měl zdůraznit, ať děti AP poslouchají stejně jako jiné učitele. Informovat by měl i rodiče dalších dětí. Měli by vědět, že je ve třídě AP a jaká je jeho funkce. Není však nutné označovat, ke kterému dítěti je AP přiřazený. Stačí říct, že ve třídě působí asistent pedagoga.

🎙️ Některé děti nemusí rozumět, proč mají asistenta, nebo je jim tato skutečnost nepříjemná. Jak jim vysvětlovat, proč AP potřebují?

👩🏻‍🦰 Ke každému dítěti je dobré přistupovat individuálně. Některým můžete explicitně popsat, že má AP kvůli svému hendikepu. Další snese lépe, pokud řeknete, že je ve třídě asistent, který je k ruce všem, nejen kvůli danému dítěti. Doporučuji strategii domluvit s rodiči a případně i se školským poradenským zařízením, které s dítětem dlouhodobě pracuje. Jsou děti, které potřebují vědět, že mají asistenta pro sebe, ale jiné děti ho odmítají. Mnohdy se začnou bouřit v pubertě, protože nechtějí být jiné než ostatní. Přístup musíte zvolit na míru danému žákovi. Ale vždy nám pomáhá, když učitel zdůrazní, že je to NAŠE paní asistentka. Ne TVOJE, ale NAŠE. A že ve třídě pomáhá komukoli, kdo to zrovna potřebuje.

🎙️ Zkomplikovat se může i vztah mezi učitelem a asistentem. Jak předejít možnému tření?

👩🏻‍🦰 Bývá ideální, když se škola zabývá tím, jak dát lidi dohromady a vytvořit tandem učitel-asistent. Variant, které můžou nastat, je spousta. Může se stát, že si nesedne vztah mezi asistentem a dítětem, nebo si nerozumí pedagog s rodičem. Stává se, že se z asistenta a učitele stanou rivalové, ale také že učitel asistenta zotročí a chce, aby dělal to, co se mu řekne, i nad rámec náplně práce asistenta pedagoga. To jsou samozřejmě krajní případy, bohužel se s nimi v praxi setkáváme víc, než bychom chtěli. Proto je nejlepší řešit vztahy dopředu. Pokud má škola více asistentů pedagoga, může hledat správnou kombinaci. U nás si vždy sedneme a řekneme si, jaké je dítě, jaký je rodič a jaký učitel a jakého tam dosadíme asistenta, aby si vše dohromady dobře sedlo. Ale může se taky stát, že má škola pouze jednoho nebo dva asistenty, nebo potřebuje, aby měl asistent jistou jazykovou výbavu – a pak si moc vybírat nemůžete. Velmi omezené možnosti máme například v italsko-českých třídách, kde často potřebujeme italsky mluvícího asistenta.

„Sledujte vztahy mezi učitelem, AP, dítětem a rodiči. Já se aspoň jednou za čtvrt roku potkám s ostatními pedagogy a řešíme třídu, děti a vztahy. Když vidíme, že vzniká nepohoda, pošleme do třídy školního psychologa nebo speciálního pedagoga a situaci řešíme. Může se stát, že má dítě kromě jiných opatření doporučené i hodiny speciálně pedagogické péče. Je dobré se propojit se všemi odborníky, ke kterým dítě dochází, a strategie i potíže řešit komplexně.

🎙️ Co když si vztahy přece jen nesednou? Kdy žádat o změnu AP?

👩🏻‍🦰 Když je někdo z aktérů dlouhodobě nespokojený a problémy přetrvávají déle než například tři měsíce, je čas jednat. Někteří rodiče samozřejmě přijdou se stížnostmi hned na začátku září, to jsou ale často unáhlené reakce. V minulosti jsem ale měnila asistenty i ve chvíli, kdy jsem viděla, že se na učitele nezdravě napojili. Ne že by jim to neklapalo, oni si mysleli, že vše běží bezvadně. Ale jedna strana třeba tu druhou otrávila nezdravými myšlenkami, nebo jako tým nedokázali vybřednout z určitých postupů. Bylo potřeba vše rozseknout.  

🎙️ Co dělat, když třída vycítí, že má jedno dítě speciální péči, a začne ho třeba vyčleňovat z kolektivu?

👩🏻‍🦰 Jsem pro co nejotevřenější přístup. Jakmile se objeví děti či rodiče, kteří rýpou, že má někdo výhody, znamená to, že problematice nerozumí. Na rovinu se jim snažím vysvětlit, proč někdo potřebuje větší podporu než jiný. A zároveň možnosti speciálního přístupu otevřu všem. Pokud například učím češtinu ve třídě, kde mám dítě se SVP, které nemá psát diktát, dám mu doplňovačku. Pak ostatním řeknu, že pokud chtějí, můžou si ji napsat taky. Neudělá to skoro nikdo. Zároveň učím i děti, které diagnózu nemají, ale přesto se jim diktáty nedaří. Nenechám je, aby se trápily, a dám jim tu doplňovačku klidně taky. Nastavím prostě rovné příležitosti. Nebo pokud má někdo mít prodloužený čas na test, nastavím situaci ve třídě tak, že každý dostane tolik času, kolik potřebuje. Pro rychlíky pak připravím nějakou zajímavou další práci. Jednoduše situaci nastavím tak, aby se všichni cítili komfortně a byli motivovaní k učení či řešení úloh. 

„Jakmile se objeví děti či rodiče, kteří rýpou, že má někdo výhody, znamená to, že problematice nerozumí.

🎙️ Co dělat ve chvíli, kdy nastanou opravdové potíže a přijde i šikana?

👩🏻‍🦰 Co nejdříve zasáhnout. Prvně bych do třídy poslala odborníka ze školního poradenského pracoviště, případní školského poradenského zařízení. Pak bývá dobré udělat mimořádný rodičák nebo pracovat s jednotlivci, kteří šikanu stimulují. Někdy se musí zorganizovat vztahový program pro celou třídu. Pozveme si třeba terapeuta, který o daných věcech s dětmi mluví, samozřejmě po předchozí domluvě s rodiči žáka se SVP.  Programy zkrátka cílíme buď na jednotlivce, nebo na celou třídu. Čím je člověk otevřenější, tím je prevence i řešení potíží jednodušší.

🎙️ Kdo má rodiče informovat o pokrocích, které dítě dělá? Spíš asistent, nebo učitel?

👩🏻‍🦰 Může to být individuální. Přístup se liší na prvním a druhém stupni. Když na prvním stupni dobře funguje vztah mezi učitelem a asistentem, domluví se podle toho, co je komu milejší. Rodiče ale může informovat i některý z poradenských pracovníků. Učitel se rovněž může sám rozhodnout, jestli rodiči dítěte nabídne klasické třídní schůzky, nebo spíš individuální konzultace.

🎙️ A na druhém stupni?

👩🏻‍🦰 Průběžný pokrok rodičům sdělují asistenti, protože jsou s žákem na všech hodinách, případně na většině z nich. Mají tedy v zásadě komplexní pohled. Případně může o pokrocích dítěte částečně referovat i třídní. Při potížích se většinou přidá i někdo z poradenského pracoviště, který dodá ještě hlubší expertizu. Se školními poradenskými pracovníky se scházíme jednou za 14 dní a pro každé dítě tvoříme vzdělávací strategii na míru. V našem případě poradní skupinu tvoří školní psycholožky, speciální pedagožky, metodička prevence, výchovná a kariérová poradkyně. Zohledňujeme také různé typy rodičů. Někteří hůře vnímají, když s nimi jedná jen AP a učitel, ale ředitele už berou daleko vážněji.

🎙️ Najdou se i rodiče, kteří si stěžují, že dítě se SVP zpomaluje zbytek třídy?

👩🏻‍🦰 Taky. Často jde o rodiče zlobivců, kteří dítě trápí. A rodiče tvrdí, že by přece nic takového nedělali, kdyby se ve škole nenudili. V české společnosti stále bohužel panují četné předsudky, se kterými pak ve škole dennodenně bojujeme.

🎙️ Na základce a gymplu nyní máte 85 dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Dokážete sledovat tolik individuálních případů?

👩🏻‍🦰 Ano, ale občas už zapomínám, to mě mrzí! Na individuální přístup však nedám dopustit, předejdu tak spoustě potíží.

„V české společnosti stále bohužel panují četné předsudky, se kterými pak ve škole dennodenně bojujeme.

🎙️ Jak velká je vůbec role AP v životě dítěte?

👩🏻‍🦰 U některých dětí zcela zásadní, dokážou díky nim třeba udělat maturitu nebo vystudovat vysokou školu. Ale role AP se může měnit v čase. U některých dětí lze na začátku udělat kvalifikovaný odhad, že budou asistenta vyžadovat pořád, protože jsou například na vozíčku, sluchově postižené nebo mají jiné závažnější diagnózy. Oproti tomu u mnoha dětí s poruchami autistického spektra, ADHD a podobně může být lepší asistenci postupně omezovat a dávat dítěti možnost, aby se osamostatnilo. Jenže do hry ještě vstupují různé typy asistentů. Někteří dávají dětem víc péče, než by bylo nutně potřeba. Proto je dobré lidi párovat k sobě – některé dítě potřebuje, aby mu AP večer napsal, že si má udělat úkol, další chce omezenější kontakt. Nicméně u PAS narážíme na to, že je diagnóza pedagogicky velmi složitě uchopitelná.

🎙️ Proč?

👩🏻‍🦰 Každé dítě s PAS je jiné. Učitelé se však snaží využívat metody, které jim zabraly v minulosti. Postupují podle příruček, a pak se diví, že řešení u jiného dítěte nefunguje, když je to přece stejná diagnóza. Snadno sklouznou k nálepkování. Problém je i v jazykové stránce věci. Přimlouvala bych se, abychom spíš než o autismu mluvili o poruchách autistického spektra. Tenhle pojem naznačuje, že je škála diagnózy a jejích projevů daleko širší. Dopouštěli bychom se méně škatulkování.

🎙️ Co podnikáte, když začne být pedagog frustrovaný, protože nedokáže s dítětem s PAS správně pracovat?

👩🏻‍🦰 Může se obrátit na naše poradenské pracoviště, kde se mu dostane odborné péče, například v podobě konzultací či supervizí. Někteří pracují na osobnostním rozvoji, dovzdělávají se. Doporučuji také, aby se potkal s rodiči a zjistil si bližší informace o projevech PAS u daného žáka. Může pomoct i zkušenější kolega. Pro učitele jsme zároveň začali pořádat i relaxace a řešíme i vzdělávání asistentů na míru podle situace, která ve škole zrovna vznikla.

🎙️ Napadnou vás konkrétní příklady, kdy se vám podařilo dobře nastavit vztahy mezi učitelem, AP, dítětem a rodičem?

👩🏻‍🦰 Nedávno jsme řešili případ chlapce s PAS, který byl hodně negativistický. Občas na sociálních sítích dokonce ventiloval své sebevražedné myšlenky. Asistent vše podchytil a zavolali jsme si, že ihned musíme jednat. Vedení školy vstoupilo do kontaktu s rodiči. Asistent se s daným chlapcem hned spojil a poskytl mu v podstatě krizovou intervenci. Postupně ho dokonce připravil na přijímačky a žák se dostal na střední školu, kam chtěl. Předtím jsme zase měli studenta, který byl v určitých situacích  agresivní, dokonce jednou uhodil svou asistentku. Ta však pochopila, co je spouštěčem, zachovala klid a dovedla s žákem dál pracovat. Nakonec maturoval se samými jedničkami a dostal se na vysokou školu. Asistentka pedagoga na tom měla obrovskou zásluhu.

🎙️ Má být asistent pedagoga i kamarádem?

👩🏻‍🦰 Bývá to různé, jistá hranice by měla být pořád. I ze strany rodičů. Někteří z nich totiž vyžadují nonstop péči a mají pocit, že už s dítětem nemusí pracovat, když má AP. V tu chvíli se škola musí vymezit, nastavit si mantinely. Ale univerzální rada není, musíme pracovat s možnostmi dítěte i rodiny. Nastavit vztahy a přístup individuálně. Dosud se mi to vždy osvědčilo.

PhDr. Jitka Kendíková

ředitelka Základní školy a gymnázia Jiřího Gutha-Jarkovského

Jitka Kendíková je zkušená pedagožka a dlouholetá ředitelka Základní školy Jiřího Gutha-Jarkovského v Praze a stejnojmenného gymnázia. Škola je vyhlášená individuálním přístupem k žákům a podporou jejich osobnostního rozvoje. Pod vedením Jitky Kendíkové se škola stala uznávanou institucí s vynikající pověstí jak v oblasti základního, tak středního vzdělávání. Jitka Kendíková je známá svým angažovaným přístupem, inovativními pedagogickými metodami a důrazem na spolupráci mezi učiteli, rodiči a žáky. Věnuje se i přednáškové a publikační činnosti – mimo jiné právě v Nakladatelství Pasparta.

Sdílejte nás dál!

2 komentáře: „Dětem dávám rovné příležitosti, ať mají diagnózu, nebo ne “

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Chcete číst dále?