Psychikou dětí a dospívajících se zabývá dlouhodobě, specializuje se mimo jiné na obsedantně kompulzivní poruchu, sebepoškozování nebo úzkosti. Lucie Straková Jirků je zkušená terapeutka a sociální pedagožka, která pro Paspartu publikuje i přednáší. Přečtěte si pár tipů z její praxe – a chápejte dětskou duši zase o trochu lépe.

1 Svobodu rozhodování přizpůsobte věku a schopnostem dítěte

Příliš velká míra svobody, kterou mohou děti v dnešní době zažívat, může být v určitém ohledu zatěžující. „Měli bychom se ptát: Nejsou některé možnosti volby nebo úkoly nad schopnosti dítěte? Vždy, když dítěti řekneme, aby se o něčem rozhodlo nebo něco zařídilo samo, měli bychom zvážit, zdali přece jen nepotřebuje asistenci a průvodce,“ říká Lucie Straková Jirků.

Děti, stejně jako dospělí, můžou neustále přemítat, zdali si vybrali správně a jestli jiná možnost nebyla lepší. Musí nést následky své volby, avšak jejich psychika na takové výzvy ještě nemusí být připravena. V dlouhodobém horizontu pak může neustálé pochybování vyústit například v úzkosti. „Někdy je danost úlevná. Pocit, že se nemusím rozhodovat, že takhle to prostě je a bude. Dětem bychom měli klást jen takové zodpovědnosti, které jsou úměrné jejich věku. V jedenácti letech se dítě jen těžko rozhodne o zásadních životních otázkách a ve čtyřech letech se jen těžko samo postará o domácího mazlíčka.“

2 Neříkejte dětem, že se jistým chováním chtějí zviditelnit

Dětská duše je citlivá a pokud budete zpochybňovat strasti, kterými si dítě prochází, můžete jeho psychiku ještě víc podkopat. „Rodiče nebo pedagogové často nesprávně reagují například na projevy sebepoškozování. Vždy vysvětluji, že se dítě většinou opravdu nechce zviditelnit, ale že tak nejspíš řeší závažnou psychickou nepohodu.“ Pokud si dopředu slepě vytvoříme svůj vlastní obrázek o důvodech jeho chování, jen těžko pak s dítětem postavíme otevřený vztah, založený na důvěře. O to složitěji budeme hledat příčinu sebepoškozování i možné řešení problému.

3 Chodí dítě k psychologovi nebo psychiatrovi? Otevřeně o tom hovořte

„Bohužel se pořád setkávám s velkým stigma kolem psychiatrické a psychologické péče. Rodiče se někdy stydí, že je jejich dítě v péči odborníků, a raději o všem mlčí před svým okolím i před pedagogy,“ popisuje terapeutka. „Jenže k terapeutovi nebo psychologovi bychom měli chodit v rámci sebepéče jako do posilovny.“

Pokud je to jen trochu možné, zkuste o potřebách svého dítěte mluvit otevřeně, neskrývat podstatné informace, nelhat. Pokud budou například učitelé vědět vše podstatné, můžou výuku a svůj přístup adekvátně přizpůsobit – a dítěti i vám ušetřit spoustu stresu.

4 Sledujte osvětové kampaně, literaturu a další projekty

Rozvíjet informovanost o duševním zdraví (nejen) dětí pomáhá například Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) a různé neziskové organizace jako například Fokus se svým programem Blázníš? No a!. Důležité informace najdete například na stránkách projektu NÚDZ, který se zaměřuje na duševní zdraví dětí a adolescentů. Pomoc najdete také v odborných publikacích Nakladatelství Pasparta. „Těší mě, že stále vznikají nové iniciativy. Duševní zdraví by mělo být jedním z hlavních celospolečenských témat. Přispět k tomu může každý z nás.“